Pískomil se vrací: 5 přes 9

Takhle bych si to představoval. Sedím si takhle u počítače, kdosi mě požádá na Facebooku o přátelství, já to potvrdím, a už to do mě valí: „Ahoj, znám tvoje texty pro Hm…, přišly mi dobrý, takový skvěle vyndaný (sic!), nechceš něco napsat pro Pískomila?“ 

No jasně! Písničky pro haranty, to tu ještě nebylo. No a tak dorazila empétrojka s dost chytlavou melodií a úderným refrainem. Když jsem na tom pak přemýšlel, napadlo mě – pamatuju se, že při vybíhání kopce do Ďáblic – že by to mohlo být obecně o zlobivých dětech. A když jsem pak jednou tlačil kočárek s oběma řvoucíma dětma do kopce ve Stromovce, přišel refrén: „My sme děti na zabití, sešili nás čerti nití, výkvět další generace, zasloužil by si pár facek.“ Obzvláště druhý verš mi přišel kvalitní.

Kapelmeister se vším souhlasil, jen mu ten refrén přišel moc drsný, tak si ho upravil, nicméně píseň je na světě.

Tady:

 

Najdete ji ostatně na Pískoušovském maxisinglu „Čtyři kusy na ucpání pusy

Joel Fuhrman: Jez, abys žil (Kuchařka)

Joel Fuhrman je americký guru zdravé stravy nebo lépe řečeno zdravého způsobu života. Od ostatní guruů se liší tím, že je to lékař s docela exaktním pohledem na věci, který si zakládá na tom, že jeho závěry jsou podložené čísly. Jeho „Eat to Live: Cookbook“ je prostě kuchařka s proklatě dlouhým rejstříkem odborné literatury.

 

Joel Fuhrman: Jez, abys žil
Joel Fuhrman: Jez, abys žil – Kuchařka (Joel Fuhrman: Eat to Live – Cookbook), Mladá fronta, 2015

Tenhle příspěvek dopisuji dávno poté, co je kniha na trhu, a krátce poté, co v mém překladu vyšla další Fuhrmanova kniha „Žijte bez diety“. Obě knihy se logicky doplňují. Zatímco v „Žijte bez diety“ (odkaz na článek na mém webu) najdete hodně teorie (proč jíst tohle) a pár receptů, v „Jez, aby žil“ najdete spoustu receptů (jak to jíst) a trochu teorie.

Podkladová rešerše „Postavení kultury v koncepčních dokumentech krajů ČR“ po Státní kulturní politiku 2015–2020

Při přípravě nové Státní kulturní politiky na léta 2015–2020 mě z ministerstva oslovili, ať jim udělám rešerši o tom, co se píše o kultuře v koncepčních dokumentech krajů ČR. Ta se pak použila do podkladového dokumentu v části „Postavení kultury v koncepčních materiálech krajů České republiky“.

 


Screen Shot 01-19-18 at 12.35 AMV letech 2007–2010 jsem na ministerstvu kultury v rámci oddělení kulturní politiky a koncepcí pomáhal připravit dokument Státní kulturní politiky 2009–2013 .

Chodili jsme na schůzky s úředníky, divadelníky, památkáři a knihovníky a zapisovali, co říkají. Když se témata někde setkala, tak jsme jim dali jméno a obsah. Víceméně pokročilá redakčně-editorská práce v celkově zjitřené prostředí kultury okořeněná kafkovskými momenty v Nostickém paláci. Vznikl monumentální dokument SKP (viz https://www.mkcr.cz/statni-kulturni-politika-na-leta-2009-2014-1265.html) a pak přišel Jirka Besser a všechny nás vyházel. Za což jsem mu dodnes vděčný. Jo a úvodní slovo ministra Jehlčiky jsem tam napsal já.

 

 

Václav Neckář & Marta Kubišová: Noc

Screen Shot 05-16-16 at 11.19 AM
Václav Neckář: Mezi svými Supraphon, 2014

Jednoho horkého letního dne v roce 2014 přišel mail od Marka Doubravy, že prý Václav Neckář točí vánoční desku „Mezi svými“, na které (MD) dělá nějaké aranže nebo co a také že má (MD) takový hezký písňový motiv, který by se na tu desku (VN) mohl hodit, akorát že to nemá slova – tedy nacpal tam nějakou báseň jménem „Noc“ od Jaroslava Seiferta, která ale někde trochu přetéká a někde nedotéká – ale že prý jestli bych to nechtěl zkusit udělat místo kolegy (JS) jinak. Jo a že se prý uvažuje o tom, že na desce bude duet s Martou Kubišovou, tak jestli by se to nedalo napsat třeba jako duet.

A tak jsem si během těch ukrutných veder udělal vánoce. Přišel mi hezký ten název… noc… jak je všude zima a tma, a teď ty lidi tam, různě v těch chalupách a na kopcích a v údolích, co oni tam tak dělají, asi lezou ven a taky je tam kostel, tak jdou zase dovnitř a tam se asi co, tam se asi pomodlí. Kýč jak bič, ale myslím, že žánrově zcela v intencích.

Moc se mi líbí, jak to VN zazpíval – jak se mu chvěje ten hlas, je to podobné jako Johny Cash, když už byl starej. Jo a vpád bubnů a smyčců na konci do grand finále, ten prostě nemá chybu.

 

Pravdivá dobrodružství Rolling Stones

Jak tak občas zazní otázka, jestli má člověk radši Beatles, nebo Rolling Stones, tak bych asi normálně řekl, že rozhodně Beatles. Jenže poté, co jsem s druhými jmenovanými strávil opravdu hodně času, řekl bych něco jako: „Hele, fuck off. It´s only rock´n´roll, but I like it!“ Obě kapely totiž toho mají společného dost málo, takže tohle často vídané sparťansko-slávistické dělení je nakonec mimo mísu.

 

Rolling stones
Stanley Booth: Pravdivá dobrodružství Rolling Stones (Tru Adventure of the Rolling Stones), Mladá fronta, 2014

Doteď si občas tu knihu vezmu do ruky, začtu se a hned se mi to vybaví. Takové ty chvilky, kdy venku zuřilo horké léto roku 2013, já si sednul ke straně 325, narazil na nějaké jméno, o kterém jsem nevěděl ani to, jestli je mužské nebo ženské, a skončil na YouTube. A probral se teprve po dvou hodinách v deltě Mississippi nebo v Cavern Clubu nebo kdovíkde.

A takhle to bylo přes pět set stran. Efektivita trpěla, ale ta hudba! Kniha „Pravdivá dobrodružství Rolling Stones“ se týká jednoho turné z roku 1969, toho, které smutně skončilo volným koncertem v Altamontu, na kterém Hell´s Angels ubodali Mereditha Huntera. Prolínají se tím další vrsty – o založení RS, o Brianu Jonesovi, také dost o autorovi, pisálkovi jménem Stanley Booth, který pořádně nevěděl, o co mu jde, ale šel si za tím.

Je to čestná kniha. To turné je víceméně jeden nekonečnej opruz, do sálu, odehrát koncert, strkat se s policajty a fanoušky, do hotelu nebo do letadla, a tak dále. K tomu ale vědomí, že jde o něco víc než jen o hudbu; pachtění po světě s vírou, že ho právě měníte. Když pak turné skončilo – a jak se říká, s ním skončily také „šedesátky“ – začal Jagger zpívat „Street Fighting Man“ v cylindru a barevném obleku, jako by chtěl z toho celého průšvihu sejmout jeho závažnost.

Romantika života rockových hvězd stříknutá zmarem z nemožnosti něčeho doopravdy dosáhnout.

 

Fullstars: zvuk je to, co dělá rozdíl

Během roku 2012 a 2013 jsem měl na starosti web www.fullstars.cz. Obyčejný blogísek montérů domácích kin, co mají krámek s bedničkama? Omyl! David Halík, CEO tohoto podniku, je (nebo brzy bude) pro umění vychutnat si poslech to samé jako Roman Vaněk pro umění vychutnat si jídlo: neúnavný propagátor a popularizátor.

Můžete se celý život cpát v závodní jídelně a myslet si, že jste šťastní, ale jen do doby, než vlezete do špičkové restaurace. Můžete celý život poslouchat mp3 na chrastítku z Datartu, ale jakmile do vás někdo pustí nekompromisní a nezkomprimovaný hukot ze špičkové aparatury, vaše uši začnou vnímat nový svět:

Svět, jak byl zamýšlen.

Fullstars je proto, aby existovalo místo, kde najdete a) nekompromisně kvalitní zařízení po b) všech stránkách – zpracování, design, funkce -, na němž si přehrajete c) unikátní nebo aktuální nebo jinak výjimečný obsah, který vám doporučí magazín FS, d) a pokud potřebujete cokoli od zvuku – navrhnout, realizovat, poradit – obrátíte se na lidi, kteří jsou e) příčetní.

Od roku 2014 pak vedle stránek existuje také Showroom ve Vinohradském pavilonu, kde si to vše můžete osahat na vlastní uši.

Ekonomika Hollywoodu: cherchez la prachy

Edward J. Epstein je investigativní novinář, bývalý profesor z Harvardu, autor šťouravých knih o atentátu na Kennedyho nebo o činnosti CIA. Za „Ekonomikou Hollywoodu“ ale nevidí žádné spiknutí ani ilumináty, co tahají za nitky – všechno řídí prostě a jedině: prachy. 

 

Edward J. Epstein: Ekonomika Hollywoodu, Mladá Fronta, 2013
Edward J. Epstein: Ekonomika Hollywoodu (The Hollywood Economist 2.0.: The Hidden Financial Reality Behind the Movies), Mladá Fronta, 2013

Točit tam, kde jsou pobídky.

Prodat předkupní práva a být před první klapkou minimálně na nule .

Přesolit popcorn a na sedadla v kině instalovat držáky na Colu.

Filmové pásy roztavit na stříbro.

Natočit dvojku. A pak trojku. A pak čtyřku. A pětku.

Dát hercům do smlouvy procenta z podílu na zisku, na která nikdy nikdo nikde nedosáhl.

Vytvořit hedgeový fond na investice do filmů, přitáhnout investory a pak je odrbat.

Odrbat každého, kdo jde kolem, a nenechat se odrbat sám.

 

Kniha o „freakonomice“, díky které New York ve filmech vypadá jako Toronto. Povinná pro každého, kdo byl aspoň jednou v kině. 

Odkaz na Edward J. Epstein: Ekonomika Hollywoodu v Databázi knih.

 

 

Brian Kunath: Pivní bible

Kniha Briana Kunatha „The Brewer´s Bible: How to Brew Delicious Beers at Home“ je docela zevrubným úvodem k takovému tomu domácímu pivovarnictví. V roce 2011, když jsem ji překládal, šlo o jeden z prvních titulů, který se tomuto tématu v ČR věnoval.

Screen Shot 05-16-16 at 02.05 PM
Brian Kunath: Pivní bible (The Brewer´s Bible: How to Brew Delicious Beers at Home), Mladá fronta, 2012

Tak trochu bolest podobných knih přejatých z ciziny je naprosto jiná situace panující na trhu se surovinami. Pivo se totiž může vařit buď ze základních surovin (z ječmene), nebo z už připravených koncentrátů. Docela značná část Pivní bible se týká vaření z koncentrátů, které ale v tuzemsku neseženete (i když dnes už to možná bude jiné).

V každém případě je to čtivá příručka, kde se dozvíte všechno možné o historii piva, jeho typech a samozřejmě ledacos o praxi jeho vaření – co všechno je potřeba (hrnce, sudy, hadičky, sycení), jak ho stáčet atd. A hlavní poučení? Sanitovat, sanitovat, sanitovat!