A bylo jaro. Na stráních vypučely petrklíče a na zahrádce raší hrášek a česnek, co jsme ho zapomněli od loňska. V půlce dubna navíc čekáme, že začnou rašit Karlovy Vary.
To už je taková tradice, bez které by se to neobešlo. Od dubna do samého začátku července, když se nestíhá, se uzavírám do pohříchu depresivního světa iránské, korejské, švédské, kubánské a kdovíjaké kinematografie, a mastím a opravuji a přesunuji a dramaturguji jeden titulek za druhým. Už přes deset let takhle hledám, co má společného svět viděný z různých koutů. V podstatě jde o dvě věci:
- Nechovej se jako kretén.
- Bacha, jdou po tobě.
Tak se uvidí, co bude letos. Zatím ten kubánský a chilský hrály na transsexuální a homosexuální notu, zato v tom polském se hodně pila vodka a souložilo se tradičněji rzeczpospolitě.
A až si to letos odtitulkuju, pojedu už podesáté do Varů a budu pít léčivé prameny a běhat nahoru na Dianu, nebo se opíjet a jíst oschlé halušky před Thermalem. Uvidíme.