(UPDATED) Skutečně zajímavá kniha pro nejmenované nakladatelství

Než si ověřím, jestli se ve smlouvě nepíše něco o tom, že nesmím veřejně sdělovat, na čem makám – aby třeba konkurence nenasadila protitrhák, co já vím – napíšu to diskrétně.

Od ledna se mořím s překladem knihy pro jedno vynikající nejmenované nakladatelství. Kniha je vysloveně faktografická a historická – ne z úplně prastarých dějin, ale také ne ze včerejška, prostě tak nějak středně, vaše mámy už to nezažily, babičky asi jo – a pojednává o jistém nečekaném politickém zvratu, který nastal poté, co se jistý počet nejmenovaných mocností dohodl na něčem, co mělo fakt nedozírné následky.

V každém případě to má 400 stran a bude to hotové v květnu. Doufám.

Jo a dost mě to baví dělat, i když je to dřina.

 

Roger MoorhouseUPDATE: Takže po konzultaci s dotčeným právním oddělením to mohu říct naplno. Jedná se o nikoho menšího než nakladatelství ARGO. Kniha se jmenuje „The Devils´ Alliance: Hitler´s Pact with Stalin 1939–1941“ a napsal ji Roger Moorhouse. Oba do té doby arcinepřátelé se přes noc spojili v tzv. „paktu Ribbentrop-Molotov“ a rudo-hnědá bestie si bezskrupulózně rozparcelovala Evropu a celý svět. Těch 400 stránek je plných příběhů – neuvěřitelně cynických, někdy i nechtěně komických – o tom, jak to vypadá, když nacisté a bolševici, Němci a Rusové, bratrsky spolupracují. Až to budu mít, tak dám vědět.

Bajcúr: rozhlasová hra s romskými zpěvy

Byl to takový kontinuální projekt pro Český rozhlas, který začal – myslím – že na jaře 2014. Úpravou pohádek od Gézy Demétera, kterou provede Kristina Žantovská, vznikne asi hodinová pohádka s romskými rytmy; a do těch rytmů já udělám slova.

Projekt si prošel několika zvraty – bude, nebude, bude, nebude – ale nakonec fakt bylo. KŽ propojila několik romských pohádek postavou Bajcúra, chytrého, leckdy vychytralého, vykuka se srdcem na dlani, vyrobila scénář a řekla, že potřebuje pět písniček – jednu sem o jídle, druhou tam o těžkém údělu, třetí onam o bilancování nad životem, čtvrtou a pátou už ani nevím kam. A starej se.

Napůjčoval jsem si pár knih o romské kultuře, přečetl několik pohádek (jsou skvostné, mají krásné mýty o založení sebe sama jako národa; vždycky jsem si myslel, že vyvolený národ jsou Židé, ale prdlajs – Bůh má nejradši Romy, proto jim dal také svět jako zahrádku, z níž si mají brát). A tak jsem psal na zvolená témata, bylo mi to škrtáno a zase se přepisovalo, a když to bylo připravené, tak se jelo do Brna točit.

Cestou expresem „Gustav Mahler“ jsem si říkal, jak si to jako představujou? Mám nějaké texty, spíš náčrty, nemáme hudbu a má se to za dva dny udělat komplet? Jenže pak jsem přijel do studia, dorazila kapela ve složení Šenki, Jano, Sarközi, dostali text, řeklo se, že to má bejt veselý, oni řekli: Takže čardáš! Třeba takhle? a spustili, Patrik Banga začal zpívat, písnička byla za tři minuty vymyšlená a mě braly mdloby.

Chodil jsem jak idiot šest let na kytaru, jenže bez listu nezahraju ani Dajánu. Tady Šenki zahrál melodii, kytarista a kontrabasista na sebe mrkli a začali valit harmonii tak, že… To je jedno.

Jo a paní Horváthová z Brna mi řekla, že ty české texty jsou lepší než ty romské a že mám cikánskou duši. Nebyl jsem v životě mockrát pyšnější.

Krásná práce. Než pohádka ofiko vyjde, tak aspoň demo z jedné frekvence:

 

Podrobnosti o pohádce tady na „panáčkovi v říši mluveného slova„.