Přeložené knihy – Petr Kotouš

Daron Acemoglu, James A. Robinson: Úzký koridor (Státy, společnosti a osud svobody)

Pokud vás zajímají společenské vědy – politologie, antropologie, sociologie, dějiny – a měli byste si přečíst jedinou knihu, klidně ať je to tahle.

Acemoglu s Robinsonem mají takovou teorii: aby ve společnosti vznikla svoboda, musí se naplnit určité znaky (např. rozboření klece norem a vytvoření určitých institucí), aby mohla vstoupit do něčeho, čemu říkají „úzký koridor svobody“.

V něm potom probíhá vývoj, který má větší vyhlídky na prosperitu, svobodu občanů a inovace. Aby se společnost v koridoru udržela, musí své kompetence posilovat jak státní moc, tak také společnost (ve smyslu „občanské společnosti“ či v dřívějších dobách nižší šlechta či samotné obyvatelstvo). Pokud jedna z nich převáží nad druhou s cílem ji zničit, společnost z koridoru vypadne a nastane rozvrat (anarchie) či despocie.

Zhruba o tomhle – a pochopitelně o spoustě dalších věcí – je nějakých osm set stran tohoto veledíla, se kterým jsem se mořil skoro rok. Byla to ale nádherná práce, při které jsem si osvěžil spoustu terminologie a konceptů, které už jsem zapomněl. Zaručuji spoustu „aha“ momentů, po kterých budete mít pocit, že jste „to“ všechno pochopili. Jedno z mnoha poučení: aktivní společnost hájící svoje zájmy je klíčová, pasivní společnost převálcují ti, pro něž je moc sama o sobě klíčová hodnota. Platí to univerzálně.

Li Kuang-jao: Státníkovy názory na Čínu, USA a svět

Li Kuang-jao byl zakladatel Singapuru a jeho dlouholetý (1959-1990) ministerský předseda. Člověk, který v podstatě z rybářského přístavu obklopeného nepříliš přátelskými sousedy vybudoval asijského ekonomického tygra. Státník, ke kterému chodili pro rozumy vůdci ze všech stran politických barikád, z USA, SSSR, Číny.

Li Kuang-jao: Státníkovy názory na Čínu, USA a svět, Nakladatelství Tomáš Krsek, 2022, 216 stran

Útlou knihu tvoří v podstatě úryvky z jeho úvah a rozhovorů, které jsou tematicky seřazené. Li Kuang-jao je po asijsku příznivcem spíš tvrdé ruky, takže se mi z některých jeho názorů protáčely mé evropské panenky, na druhou stranu to v člověku někdy zahlodá… Třeba by nechal volební právo jen lidem nad třicet, kteří mají děti (jsou rozumní a uvažují ve prospěch dobra potomků), a pod šedesát (mají sklony k sobectví, budoucnost už je jim fuk).

Lynda Rutledge: Se žirafami na západ

Woodrowu Wilsonu Nickelovi už je sto let a v důchoďáku sleduje v televizi dokument o ohrožených žirafách. Pohled na ty ušlechtilé tvory v něm vyvolají vzpomínky. Sedá ke stolu a začíná psát o tom, jak on sám kdysi dávno potkal žirafy.

Lynda Rutledge: Se žirafami na západ, Cosmopolis, 2022, 384 stran

Mladý Woody totiž utekl z Texasu a v newyorském přístavu se přichomýtl k situaci, kdy z lodi poničené hurikánem vykládají první dvě žirafy, které se ocitly na americkém kontinentu. Mají namířeno do zoo v San Diegu, tedy přes celé USA na západ. Woodyho ti tvorové záhadně přitahují, na ukradené motorce se vydá za náklaďákem, až nakonec…

Nečekaně barvitá kniha o pomalé cestě s podivnými pasažéry skrz Spojené státy konce třicátých let 20. století. V Evropě se schyluje k válce, ale my kodrcáme starým náklaďákem a musíme si poradit se situacemi, kdy jde o všechno. Rasová segregace, zlotřilý majitel cirkusu a samozřejmě láska….

Tady je příznivá recenze z Deníku N.

Henry Gilbey: Kompletní příručka pro rybáře

Trochu jsem podcenil rozsah tohoto ultimátního rybářského manuálu, takže to byla dost honička s výrazným sprintem na konci. Musel jsem si dohledat a osvojit spoustu terminologie. Je tam prostě všechno – vybavení, různé techniky, různé ryby, kde žijí, kde se nejlépe chytají. Spousta fotek a návodů, kdybych byl rybář, je tahle kniha moje povinná výbava.

Henry Gilbey: Kompletní příručka pro rybáře, Pangea, 2022, 352 stran

Krystyna Chiger: Dívka v zeleném svetru

Městem Lvov se přelily dějiny druhé světové války několikrát. Napřed ho obsadili Sověti, poté Němci, pak zase Sověti. Onou dívkou v zelném svetru je sama autorka Krystyna Chigerová, tehdy malá holčička. S odstupem popisuje několik předválečných a válečných let, v nichž se rodina snažila přežít, jak se dalo. Vše probíhá od příšerného – Sověti zahajovali deportace buržoazních elementů – až k naprosto děsivému, co přišlo spolu s Němci.

Krystyna Chiger, Daniel Paisner: Dívka v zeleném svetru, Kontrast, 2021, 280 stran

Ti zahájili postupnou likvidaci židovského obyvatelstva, které napřed nahnali do městského ghetta, z jehož šílených podmínek vedla jen jedna cesta – do Piesků, kde probíhaly masové popravy. Otec Krystyny, který v knize vystupuje skoro až jako superhrdina, byl nicméně vždy o krok napřed. Své děti skrýval napřed za falešnými stěnami bytu, a když Němci přikročili ke konečné likvidaci ghetta, uchýlil se s rodinou do připraveného úkrytu v kanalizačním systému města, kde vydrželi celých čtrnáct měsíců až do osvobození města Rudou armádou.

Překládat tuto knihu byla strhující, ale zároveň bolestivá práce. Je neuvěřitelné, jakého nasazení, důvtipu, a na druhé straně i krutosti jsou lidé schopni. Nikdy nezapomenu na postavu Leopolda Sochy, polského napraveného zlodějíčka, který rodinu celou dobu zásoboval potravinami a vším potřebným, a dělal to, i když už jim došly peníze. Na Leopolda Sochu si také vzpomenu, kdykoli zazní něco o zakořeněném polském antisemitismu.

Podle knihy natočila Agniezska Hollandová v roce 2011 film V temnotách.

Scott Galloway: Svět po covidu (Od krize k příležitosti)

Scott Galloway je profesor marketingu na NY Stern University, podnikatel, autor knih a podcastů, prostě vlivná osoba. Už před touto knihou napsal studii o „DNA“ čtyř nejúspěšnějších amerických institucí: Amazon, Apple, Facebook a Google.
Ještě když doznívala první vlna covidu, objevila se na trhu tato jeho nová kniha, která snad jako první reflektuje, co pandemie znamená pro byznys.

Scott Galloway: Svět po covidu (Od krize k příležitosti), Nakladatelství Tomáš Krsek, 2021, 288 stran

O čtyřech hegemonech trhu se tam hodně mluví také, především ale jde o trendy, které pandemie covidu urychlila. Některá odvětví prakticky přestala existovat, jiná přes noc narostla o desítky procent.

Vážně doporučuji k přečtení. A pokud se vám nechce, tak aspoň tip na závěr: podle autora budou hlavními odvětvími, které čeká největší rozvrat (a s tím báječné investiční příležitosti), vzdělávání a zdravotnictví.

Lizzy Dent: Nevinný záskok

Letní čtení, nic víc, nic míň. Birdie má novou práci – bude dělat someliérku v luxusní restauraci na břehu skotského jezera. Problém je, že Birdie vůbec není someliérka a že si tak trochu přisvojila identitu svojí kamarádky Heather, která samozřejmě someliérka je, dokonce špičková.

Z čehož rezultuje spousta víc nebo míň vtipných situací. Pochopitelně nemůže chybět ani sošný a nesmělý kuchař James, který si nese svá tajemství.

Lizzy Dent: Nevinný záskok, Cosmopolis, 2021, 368 stran

Kathleen Glasgow: Jak se spřátelit s temnotou

Grace Tolliverová vyrůstá se svojí matkou na samé hranici USA a Mexika. Je to normální šestnáctiletá holka, která svojí mámu miluje, i když ji někdy pěkně štve. Má kámošku Cake, hraje s ní ve školní kapele, je zamilovaná, všechno je normální… Jenže se ukáže, že máminy bolesti hlavy byly předzvěstí něčeho horšího, a Grace zničehonic zůstane sama.

Kathleen Glasgow: Jak se spřátelit s temnotou (How to Make Friends with the Dark), King Cool, 2020, 410 stran

Grace prochází nejrůznějšími patry amerického sociálního systému, pěstounské domy, náhradní rodiny, je tam všechno. Zároveň se vyrovnává s emocemi, sleduje, jak se proměňují vztahy s jejími kamarády, dozvídá se o různých rodinných tajemstvích, setkává se se svou sestrou. Místy mi to přišlo až moc přeslazené a city úporně dojící, ale já nejspíš nejsem cílová „young adult“ skupina.

Meg Waite Clayton: Poslední vlak do Londýna

Příběh Truus Wijsmullerové, holandského Nicolase Wintona v sukních. „Tante Truus“ hodlá vypravit tolik vlaků a odvézt v nich ze zemí okupovaných nacisty tolik židovských dětí, kolik jenom dokáže. Vedle ní jsou hlavní postavy poněkud přemoudřelý mladistvý autor divadelních her Stephan, jeho bratr a také jeho kamarádka, geniální malá matematička Žofie-Helena. Jsou to Rakušané a hrozí jim neblahý osud…

Meg Waite Clayton: Poslední vlak do Londýna (The Last Train to London), Cosmopolis, 2020, 424 stran

Příběh je docela košatý, reálie smutné, jak se asi dá čekat, ale minimálně pro protagonisty to nakonec dopadne ještě docela dobře. Místy mi to přišlo až moc jako červená knihovna, styl poněkud zdlouhavý a postavy místy otravné, ale popis reálií situace v Rakousku a organizace záchranných transportů mi přišel obohacující.

Felix Weinberg: Byl jsem číslo 30529

Útlá, ale hutná kniha o holocaustu. Felix Weinberg byl malý kluk z Ústí nad Labem, který rád chodil do cukrárny se svou trochu střelenou matkou a jejími kamarádkami. Válka semlela celou jeho rodinu, malý Felix (na rozdíl od mámy a bratra) přežil Osvětim a pár dalších lágrů, po válce se dostal do Anglie za svým otcem (který tam ještě před válkou jel připravit půdu pro přestěhování rodiny, ale ta se tam nedostala včas). Z Felixe se stal uznávaný fyzik v oboru spalování a fyziky hořlavý látek.

Felix Weinberg: Byl jsem číslo 30529 (Boy 30529: A Memoir), Cosmopolis, 2020, 200 stran

Na samém sklonku života na naléhání svých dětí sepsal anglicky své vzpomínky. Možná je to tím, že od prožitků a psaní uběhla hodně dlouhá doba, možná je to jeho náturou vědce – každopádně je to celé až neuvěřitelně nesentimentální, popisné, psané z odstupu. O to víc vás ale Weinberg chytne za srdce. Dva citáty, které si občas připomínám:

„Historii nutně píší přeživší, ovšem její jádro tvoří příběhy obětí. Vždy musí být v něčem pokřivená, protože každý, kdo vyhlazovací tábor přežil, nese netypický příběh. Typická táborová historie milionů lidí skončila smrtí, tudíž ji nelze v první osobě vypovědět. V mém případě jedině zázračná štěstěna přivádějící zcela nepravděpodobný sled tolika nečekaných zvratů zapříčinila, že můj příběh vůbec kdy spatřil světlo světa, ovšem to poslední, čeho bych se dopustil, je snažit se pravdivě hovořit za ty, kterým to nebylo umožněno.“

„Rád bych věřil, že existuje nějaká vyšší spravedlnost – že snad jde o zákon přírody –, díky níž každé zlo v sobě nese zárodek sebezničení. Hitler byl demagog se schopností hypnotizéra a mimořádným talentem rozvrátit celý národ na základě jeho persekučních bludů. Když přesvědčil Němce o platnosti své směšné představy o jejich rasové nadřazenosti, přiměl je projevovat se ve svých skutcích hůře než zvířata. Zlo takového rozměru však nutně předpokládá určitou míru idiotství, které vede k řetězení fatálních omylů přímo vyvěrajících z nabubřelých falešných představ. „