Projekt pro HBO, který ale skončil na půl cesty. Přeložil jsem všechny dialogy a udělal české texty k půlce písniček. Všechno se to nazpívalo, úplně boží česká verze je hotová, ale HBO to nikdy nezařadilo. Škoda.
Je to asi hodinový animák o rypošovi Wilburovi (takoví divní jakoby krtci bez srsti, co žijí v koloniích pod zemí). Všichni si užívají své nahoty, jenže Wilbur by se rád obléknul, měl nějaký styl. Jenže oblékat se, to se mezi rypoši nenosí…
Písně v tomhle roztomilém muzikálu odkazují k velkolepým rockovým mastodontům. Já dělal texty k písním o kloubouku (Queen), o skandálu s oblečením (něco jako B’52), o předvolání k vrchnímu rypošovi (Pink Floyd) a ještě k pár menším peckám.
Byl to takový kontinuální projekt pro Český rozhlas, který začal – myslím – že na jaře 2014. Úpravou pohádek od Gézy Demétera, kterou provede Kristina Žantovská, vznikne asi hodinová pohádka s romskými rytmy; a do těch rytmů já udělám slova.
Projekt si prošel několika zvraty – bude, nebude, bude, nebude – ale nakonec fakt bylo. KŽ propojila několik romských pohádek postavou Bajcúra, chytrého, leckdy vychytralého, vykuka se srdcem na dlani, vyrobila scénář a řekla, že potřebuje pět písniček – jednu sem o jídle, druhou tam o těžkém údělu, třetí onam o bilancování nad životem, čtvrtou a pátou už ani nevím kam. A starej se.
Napůjčoval jsem si pár knih o romské kultuře, přečetl několik pohádek (jsou skvostné, mají krásné mýty o založení sebe sama jako národa; vždycky jsem si myslel, že vyvolený národ jsou Židé, ale prdlajs – Bůh má nejradši Romy, proto jim dal také svět jako zahrádku, z níž si mají brát). A tak jsem psal na zvolená témata, bylo mi to škrtáno a zase se přepisovalo, a když to bylo připravené, tak se jelo do Brna točit.
Cestou expresem „Gustav Mahler“ jsem si říkal, jak si to jako představujou? Mám nějaké texty, spíš náčrty, nemáme hudbu a má se to za dva dny udělat komplet? Jenže pak jsem přijel do studia, dorazila kapela ve složení Šenki, Jano, Sarközi, dostali text, řeklo se, že to má bejt veselý, oni řekli: Takže čardáš! Třeba takhle? a spustili, Patrik Banga začal zpívat, písnička byla za tři minuty vymyšlená a mě braly mdloby.
Chodil jsem jak idiot šest let na kytaru, jenže bez listu nezahraju ani Dajánu. Tady Šenki zahrál melodii, kytarista a kontrabasista na sebe mrkli a začali valit harmonii tak, že… To je jedno.
Jo a paní Horváthová z Brna mi řekla, že ty české texty jsou lepší než ty romské a že mám cikánskou duši. Nebyl jsem v životě mockrát pyšnější.
Krásná práce. Než pohádka ofiko vyjde, tak aspoň demo z jedné frekvence:
Dostal jsem od Ondřeje opět empétrojku, kde byl naznačený refrén s imaginární postavou „přítuly„. Přítula se mi zalíbila, páč nabízí spoustu možností. Pak nastal takový ten okamžik, kdy to jde samo od ruky (dělali jsme na horách dřevo, ulil jsem se na chvíli v neděli před obědem), a než přišly na stůl knedlíky, bylo hotovo.
Zpíváme se ji doma často a věřím, že nám ještě dlouho vydrží.
Takhle bych si to představoval. Sedím si takhle u počítače, kdosi mě požádá na Facebooku o přátelství, já to potvrdím, a už to do mě valí: „Ahoj, znám tvoje texty pro Hm…, přišly mi dobrý, takový skvěle vyndaný (sic!), nechceš něco napsat pro Pískomila?“
No jasně! Písničky pro haranty, to tu ještě nebylo. No a tak dorazila empétrojka s dost chytlavou melodií a úderným refrainem. Když jsem na tom pak přemýšlel, napadlo mě – pamatuju se, že při vybíhání kopce do Ďáblic – že by to mohlo být obecně o zlobivých dětech. A když jsem pak jednou tlačil kočárek s oběma řvoucíma dětma do kopce ve Stromovce, přišel refrén: „My sme děti na zabití, sešili nás čerti nití, výkvět další generace, zasloužil by si pár facek.“ Obzvláště druhý verš mi přišel kvalitní.
Kapelmeister se vším souhlasil, jen mu ten refrén přišel moc drsný, tak si ho upravil, nicméně píseň je na světě.
Jednoho horkého letního dne v roce 2014 přišel mail od Marka Doubravy, že prý Václav Neckář točí vánoční desku „Mezi svými“, na které (MD) dělá nějaké aranže nebo co a také že má (MD) takový hezký písňový motiv, který by se na tu desku (VN) mohl hodit, akorát že to nemá slova – tedy nacpal tam nějakou báseň jménem „Noc“ od Jaroslava Seiferta, která ale někde trochu přetéká a někde nedotéká – ale že prý jestli bych to nechtěl zkusit udělat místo kolegy (JS) jinak. Jo a že se prý uvažuje o tom, že na desce bude duet s Martou Kubišovou, tak jestli by se to nedalo napsat třeba jako duet.
A tak jsem si během těch ukrutných veder udělal vánoce. Přišel mi hezký ten název… noc… jak je všude zima a tma, a teď ty lidi tam, různě v těch chalupách a na kopcích a v údolích, co oni tam tak dělají, asi lezou ven a taky je tam kostel, tak jdou zase dovnitř a tam se asi co, tam se asi pomodlí. Kýč jak bič, ale myslím, že žánrově zcela v intencích.
Moc se mi líbí, jak to VN zazpíval – jak se mu chvěje ten hlas, je to podobné jako Johny Cash, když už byl starej. Jo a vpád bubnů a smyčců na konci do grand finále, ten prostě nemá chybu.
