Ovonex: texty na web

Ovonex je česká firma, která vyrábí doplňky stravy. Všechno je to ve formě kapek, které se rozpouštějí ve vodě.


Průběžně jim pomáhám s texty na web a popisy produktů . Postupně jsem si na jejich produktech vybudoval závislost (to je samozřejmě nadsázka): prostě si každý den do lahve od sodastreamu cmrdnu pár kapek vitaminu C, selenu a zinku, minerálních látek, hořčíku a železa, k tomu trochu vitaminu D a pod jazyk samozřejmě grepový a CBD výtažek. Protřepat, zamíchat, a vznikne fantasticky nechutná, ale příšerně zdravá směs, po které člověk zažívá celý den erupce energie jak jaderná elektrárna.

Nebojte se gefilte fiš

Další spolupráce s pražským Jewish Community Center. Tentokrát šlo především o korekturu receptů v kuchařce židovské kuchyně. Všechna ta jídla se jmény, které sice tak nějak známe – gefilte fiš, šoulet, latkes – ale dost možná jsme je nikdy neochutnali. No, tak teď si je můžete uvařit sami. Recepty jednoduché, fotky krásné, prostě jak má vypadat hezká, moderní kuchařka.

Andrea Ernyeiová, Pavlína Šulcová: Nebojte se gefilte fiš, JCC Prague, 2021, 92 stran

Už tam budem, Mojžíši?

Bezvadný projekt pražského Jewish Community Center, ke kterému jsem dělal korektury a pomáhal s redakcí (čili ničil Kakalíkovy fóry). Komiks, který se odehrává kolem sederové večeře při svátku Pesach okořeněné nejrůznějšími rituály. A jakmile se začneme ptát, proč se podávají zrovna ředkvičky a proč na stole stojí miska se slanou vodou, nevyhnutelně se dostaneme k vyhnání z Egypta, padajícím žabám, vředům a dalším radovánkám.

Ostatně, víte, že Mojžíš koktal?

Wiesner-Hager: Contact

Dlouhodobá spolupráce, která mě pořád baví. Rakouský výrobce kancelářského nábytku Wiesner-Hager jednou za půl roku vydává časopis „Contact“, který překládám do češtiny. O nábytek tam sice jde, ale ne prvoplánově. Wiesner-Hager se profiluje jako firma, která dopředu čuje trendy, pokud už je rovnou nenastavuje. Texty jsou o tématech jako „New Work“, práce založená na aktivitě, kanceláře budoucnosti, užitečné aplikace, případové studie, nejzajímavější architektonické koncepty ze světa.

Je zajímavé sledovat, jak se ta témata přelévají – home office je chvíli in, chvíli out. Chvíli je moderní strohost, teď je zase v módě útulnost a zeleň. No prostě, schválně si Contact přečtěte.

Kromě toho taky pro WH píšu různé PR články a jsem k ruce, když je potřeba něco upravit, zkorigovat a přepsat.

Food Film Festival (2015–2019)

Od roku 2015 do 2019 jsme Life Sciences Film Festival rozšířili o jeho „foodie“ odnož Food Film Festival. Koncept byl takový, že jsme z programu LSFF vzali filmy týkající se čistě jídla, udělali k nim doprovodný program a všechno to v sobotu a v neděli po skončení LSFF ukázali v Národní technické knihovně.

Asi největší a nejlepší ročník byl ten v roce 2016. Festival dostal vlastní grafiku a vlastní web, kromě toho ho doplnit velkorysý Street Food festival před NTK.

Life Sciences Film Festival (2010–2019)

Od roku 2010 se na České zemědělské univerzitě pořádal Life Sciences Film Festival. Já se k němu připojil v roce 2013 a vydržel až do jeho konce v roce 2019. Měl jsem na starosti komunikaci festivalu, obsah jeho webu www.lsff.cz, prostě všechny písemné vstupy a výstupy. Také jsem si tam každý rok přeložil pár filmů.

Každoročně jsme připravili tak třicet i víc dokumentárních filmů z celého světa, které se týkaly témat jako potravinová výroba, inovace, zemědělství, výživa. Vše se pak promítalo během jednoho podzimního týdne v různých sálech a na různých fakultách ČZU. K filmům se pořádaly přednášky, diskuse, různý doprovodný program.

Ten festival jsem měl moc rád, každý rok byl větší a zajímavější. Přijížděli hosté ze zahraničí, filmy byly skvělé, festival se rozrostl i o Food Film Festival, který se přenesl ze Suchdola do NTK v Dejvicích – jenže zároveň každoročně probíhaly tahanice o jeho samotnou existenci, až nakonec nové vedení univerzity usoudilo, že o něj v této podobě nestojí. Na druhou stranu – semínko evidentně přežilo, protože letos se na ČZU konal… tramtadadá… Prague Science Film Festival . Je to vlastně to samé, akorát menší, a neděláme to my, ale AFO. No jo, tak to chodí.

Tady aspoň článek k vítěznému filmu z roku 2015 „Na obranu jídla“, který vyšel v Týdnu: