Když James Kakalios ukazoval prvákům v kurzu úvodu do fyziky na univerzitě v Minnesotě působení sil na pružinách a nakloněných rovinách, moc je to nebavilo. Jakmile ale použil jako příklad Spidermana zachraňujícího Gwen Stacyovou na pavučině, ožili. A tak celý svůj kurz postavil na superhrdinech.
![James Kakalios: Fyzika superhrdinů (Physics of Superheroes), Argo, 2018, 380 stran](http://www.petrkotous.cz/wp-content/uploads/2018/09/fyzika-superhrdinu-9788025725153.280299474.1530360024-210x300.jpg)
Je fakt, že svět superhrdinů je studnice fyzikálních úloh. Je možné, aby se Antman zmenšil do velikosti mravence? (Ne.) Může Kitty Pryde proskočit kvantově mechanickým způsobem skrz zeď? (Ano.) Uznejte, že takového příklady z „reálného života“ jsou mnohem větší zábava než středový náraz koulí.
Kdyby byli všichni učitelé jako James Kakalios, asi by se nikdy nedostalo do módy takové to „já prostě na matiku a na fyziku nejsem“. V takovém podání je fyzika – a bylo by i cokoliv jiného – jedna velká vzrušující jízda. Sám jsem se těšil na každou další kapitolu (jakkoli s děsem, co mě čeká ve třetí části o kvantové fyzice) a doteď mám v zásobě pár fyzikální „icebreakerů“ na party: Slečno, víte, že napít se z jedenáctimetrového brčka prostě není fyzikálně možné?
A tady sám autor: