Když James Kakalios ukazoval prvákům v kurzu úvodu do fyziky na univerzitě v Minnesotě působení sil na pružinách a nakloněných rovinách, moc je to nebavilo. Jakmile ale použil jako příklad Spidermana zachraňujícího Gwen Stacyovou na pavučině, ožili. A tak celý svůj kurz postavil na superhrdinech.
James Kakalios: Fyzika superhrdinů (Physics of Superheroes), Argo, 2018, 380 stran
Je fakt, že svět superhrdinů je studnice fyzikálních úloh. Je možné, aby se Antman zmenšil do velikosti mravence? (Ne.) Může Kitty Pryde proskočit kvantově mechanickým způsobem skrz zeď? (Ano.) Uznejte, že takového příklady z „reálného života“ jsou mnohem větší zábava než středový náraz koulí.
Kdyby byli všichni učitelé jako James Kakalios, asi by se nikdy nedostalo do módy takové to „já prostě na matiku a na fyziku nejsem“. V takovém podání je fyzika – a bylo by i cokoliv jiného – jedna velká vzrušující jízda. Sám jsem se těšil na každou další kapitolu (jakkoli s děsem, co mě čeká ve třetí části o kvantové fyzice) a doteď mám v zásobě pár fyzikální „icebreakerů“ na party: Slečno, víte, že napít se z jedenáctimetrového brčka prostě není fyzikálně možné?
Iceberg Slim: Satanášova sestra (Shetani’s Sister), Mladá fronta, 2018, 248 stran
Co mají společného Ice-T, Ice-Cube a Vanilla Ice, kromě toho, že jsou ledově „cool“? Jejich vzor je Iceberg Slim. Ultra-cool vytáhlý gangsta s úzkým knírkemkterý zběhl z univerzity na ulici a strávil pár desítek let jako pasák. A ve volném čase mezi šňupáním koksu a leštěním cadillacu o tomhle životě psal knihy…
Ta poslední – a také jako poslední objevená – se jmenuje „Satanášova sestra“. Satanáš je opravdový ďábel, majitel stáda luxusních šlapek, které přesune z New Yorku přímo do ulic L. A. Jenže tady úřaduje Russell Rucker z mravnostního, a ten chce mít v ulicích klid a pořádek. Oba muže honí vlastní démoni – Satanáše jeho mrtvá sestra, Ruckera chlast – a když se nakonec nevyhnutelně střetnou, začne být v Hollywoodu opravdu horko.
„Rucker zastavil na červenou na Normandie Avenue a ztuhnul. Ze zaparkovaného náklaďáku před ním vyskočila prostitutka v černé minisukni adala se klusem dolů po ulici. O chvilku později se z náklaďáku vynořil postarší řidič, běloch. Mával rukama a křičel: „Sebrala mi prachy!“ Začal se kymácet na svých artritických nohách ulicí za ní. Rucker projel červenou a zastavil za křižovatkou. Vtáhnul dědka do auta a strčil mu před oči odznak. Ruckerův Buick se rozjel vpřed. Jeho světla ozářila děvku, která zahnula do boční uličky.“
Když jsem ještě byl pionýr, tak jsem Sovětský svaz miloval. Také proto, že byl za války „ten hodný“ proti „tomu zlému“. Ha, ha, ha! Všichni mi lhali, všichni mi lhali, blázna si ze mne dělali!
Roger Moorhouse: Aliance mezi ďábly (The Devils‘ Alliance), Argo, 2017, 414 stran
Jestli si přečtete tuto knihu Rogera Moorhouse, zjistíte, že Sovětský svaz (čti Stalin) byl totiž úplně stejná kurva jako Německo (čti Hitler) – i když v názvu se používá raději slovo „ďábel“. Je celkem všeobecně známo, že existoval nějaký pakt Molotov-Ribbentrop, ale podrobnosti o celé té absurditě takhle napřímo (a pěkně výživně, má to 414 stran) najdete až tady.
Po třinácti knihách přeložených pro Mladou Frontu se mi povedlo infiltrovat i do neméně slovutného Arga, když mi zadali tenhle překlad. A víte proč? Protože jsme při festivalu Food Film Fest s Argem maličko spolupracovali a tak jsem dostal nápad, že jim napíšu, že bych pro ně pak něco udělal. Mail se dostal k redaktoru Vítu Penkalovi, který se sice o pověstné kongenialitě mých převodů knih o fotbalistech, brokolici a rokenrolu nedoslechl, ale znal mé jméno díky textům pro Hm…, a zadal mi první kapitolu na zkušební překlad. Sice jsem ho trochu zmastil, ale vysvětlili jsme si to, a já už se pak radši, ehm, víc držel originálu, no.
Ta kniha je skvělá. Celá třicátá léta na sebe Německo a Rusko dští síru – a najednou si padnou kolem krku a rozdělí si Evropu. Moorhouse všechny ty dějinné události ilustruje na maličkostech a příbězích: společná sovětsko-německá vojenská přehlídka v Brestu-Litevském; komické těžkosti anglických komunistů, kteří najednou mají svým soudruhům vysvětlit pakt s Německem; Sovětší vojenští nákupčí objednávají německou techniku, se kterou se pak po napadení SSSR jejich vojáci zoufale brání.
A dobře se to čte. „Když onoho chladného zářijového rána v roce 1939 probudilo obyvatele Brestu burácení tanků, nejspíš je to ani příliš nepřekvapilo. Němečtí vojáci totiž toto město na východě Polska obsadili již skoro před týdnem, takže jeho obyvatelé měli čas trochu si zvyknout na štěkání rozkazů a hluk motorů vojenských vozidel. Jakmile však uslyšeli, jakým jazykem se mezi sebou vojáci baví, museli zůstat stát v úžasu. Nebyla to hrdelní, úsečná němčina; tenhle jazyk byl mnohem zpěvnější a v lecčems se podobal jejich vlastnímu. Nejspíše to poznali okamžitě: tohle je přece ruština!“
Stoprocentně doporučuji a na ten půlrok, co jsem s tím strávil, vzpomínám rád – bavila mě každá minuta práce, a dokonce mě to pak bavilo po sobě i číst po korektuře.
Oslovili mě z ČRo, jestli bych jim jako takové „nezávislé oči“ zvenčí nepomohl s vymýšlením názvů pořadů do nového schématu Vltavy.
Dostal jsem k tomu podklady, čeho se bude který pořad týkat, a pustil se do toho. Jak to tak často bývá, nebyl na to žádný čas – vlastně jsme to musel mít hotové asi za tři dny -, ale co. Nakonec jsme na tom odvedli docela dost práce, variant vznikla spousta, akorát jsem se pak už nedozvěděl, co přijali a co ne.
Když se teď po nějaké době dívám na program Vltavy, tak koukám, že toho asi moc neklaplo, mně ty návrhy „zevnitř“ rozhlasu přišly vesměs dobrý. Ale název „BáSnění“ (poetická miniatura na pět minut), ten je stopro můj!
Will Bishop-Stephens: Jak se naučit animovat v 10 snadných lekcích (How to Create Animation in 10 Easy Lessons), Svojtka, 2017
Šlo o nečekaně zábavnou maličkost pro Svojtku, kterou mi zadala Marie Hajdová (která je teď v Gradě, a já se těším, co tam pro mě vymyslí…).
Když si to koupíte, naučíte se docela jednoduše pomocí mobilního telefonu dělat vlastní animáky. A protože jedno video vydá za tisíc slov, podívejte se na film, který jsme s Rózou vystřihli hned po přeložení třetí kapitoly.
„Sežrání policejního klokana při zátahu na necudné mimino“, v hlavní roli Rozárka Kotoušová.
